PŘÍSTROJ KVANTUM 2016     

Technologické centrum pro spinovou medicínu a energetiku Boskovice Přístroj pro aplikaci spinové medicíny

Základní informace

Daný přístroj není zdravotnickým prostředkem, protože nepůsobí přímo na organismus, ale na jeho těsné okolí.

Přístroj je odvozen od technologie Mariána Medical Grand (MMG), což je technologie využívající spinových vln.

Všechny ostatní medicínské technologie existenci spinových vln ignorují.

K tomu krátká analýza:

V dnešní době se za stavební jednotku považuje elektron, což je částice s nenulovou hmotnosti, záporným náboje a spinem. Z toho logicky vyplývá, že tato částice generuje elektromagnetické pole, gravitační pole a spinové pole. Tato pole pak společně působí na organismus, tkáň atd. Z uvedených polí je nejrychleji šíří spinové pole, to znamená, že všechna ostatní pole předbíhá. Přesto ho stávající medicíny ignorují. To je fatální hrubou chybou.

Jedinou technologií, která existenci spinových vln respektuje, a snaží se jejich existence využít, je technologie MMG.

Spojmem elektron bezprostředně souvisí kvantová fyzika. Rozeznáváme klasickou fyziku a kvantovou fyziku. V uvažování se tyto obory od sebe odlišují. Rozdíl se obtížně vysvětluje a není v tomto textu prostor.

Pak názorný příklad:

U klasické fyziky platí a + b = b + a.

U kvantové fyziky toto neplatí.

Z uvedeného vyplývá, že to nebude lehké pochopit co to kvantová fyzika je.

Kvantová fyzika je souborem oborů postavených na teoriích, jejichž ústředním pojmem je kvantum. Na rozdíl od klasické fyziky se v nich nepopisuje stav systému pouze přiřazením určitých přesně daných hodnot fyzikální veličin, ale předpokládají i existenci stavů kde výsledek je pouze pravděpodobný. Je zřejmé, že svět vkvantové podobě je velmi odlišný od naší každodenní zkušenosti. Setkáváme se s tím, že na příklad světlo je tvořeno jednotlivými částicemi – fotony, ale toto světlo se nemusí chovat pouze jako částice, ale i jako vlna. Podobně je na tom již v textu zmíněný elektron. Tomu se říká částicově - vlnový dualismus. Další problematickou skutečností pro pochopení je to, že mikroskopické objekty mohou existovat v několika stavech současně.

Tím budiž naznačeno, že kvantová fyzika není zrovna jednoduchá a musí se ji věnovat patřičná pozornost. Součástí kvantové fyziky je kvantové tunelování, při němž částice (jako je v textu zmíněný elektron) porušuje principy klasické fyziky tím, že prochází potenciálovou bariérou, která je energeticky silnější než energie částice. A tím jsme se dostali ke spojení kvantové fyziky s medicínou.

Základním stavebním materiálem v medicíně je buňka, která má buněčnou membránu, což je potenciální bariéra mezi vnitřní a venkovním prostředím buňky. A tady je fatální chyba klasické medicíny. 

Klasika předpokládá, že v buněčné membráně se vytvářejí kanály, prostřednictvím se přenášejí prvky z extracelulárního prostředí do intracelulárního prostředí a opačně.

Ve skutečnosti k tomu nemůže dojít neboť by v případě otevření kanálu došlo k splynutí obou prostředí, což je smrt buňky.

Je logické uvažovat to, že elektrony z prostředí jsou přes buněčnou membránu do druhého prostředí „přenášeny“ tunelovým jevem, neboli kvantovým tunelováním.

Jinak řečeno: buněčná membrána je potenciální barierou, kterou prochází elektrony prostřednictvím tunelového jevu.

Elektron jako částice narazí na buněčnou membránu, kde se promění na vlnění, projde potenciální bariérou a na druhé straně se změní v částici. Po této akci bude platit: a + b = -a + -b.

Pohyby překonávající buněčnou membránu mohou být obousměrné, elektrony procházejí buněčnou membránou do buňky, i elektrony odcházejí z buňky přes buněčnou membránu.

Pokud si pořádně všimneme vzorce, pak zjistíme, že elektron po projití membránou obrací polaritu, tedy elektron nebude mít záporný náboj, ale kladný. Záporný elektron před buněčnou membránovou narazí na buněčnou membránu, ztratí náboj, projde membránou a nabude opačný náboj (kladný).

Potom už je vše relativně jednoduché, pokud zjistíme, co ještě zmíněné kvantové tunelování ovlivní.

Protože buňky stárnou, je daný směr tunelového jevu, a to je, že elektrony odcházejí z buňky díky tunelovému jevu, který je řízen vlněním Země.

Ilustrační příklad pro vysvětlení:

Představme si zdravou buňku. I když je zdravá, působí na ni 24 hodin denně záření Země, které posiluje tunelový jev - elektrony směrem ven –, potom ta buňka zcela automaticky stárne působením pole Země. Jedinou možností jak eliminovat stárnutí buňky je eliminovat intenzitu oxidačního záření Země. To však žádná technologie nedělá, neboť Země je velmi silná. Proto byl u přístroje použit mechanismus označený jako spinové zrcadlo. Tento mechanismus zajistí vysokou eliminaci oxidačního záření Země, což povede k „nastolení rovnováhy“ na buněčné membráně stím, že proces tunelového děje bude řídit sám organismus. To však bude nedostačující, protože organismus, tedy jeho buňky, jsou hodně vyčerpané. Proto je nutno ještě podporovat to, aby orientace tunelového jevu byla směrem elektrony do buňky.

Princip funkce přístroje je v tom, že jeho aplikací řídíme „nabourané“ kvantové tunelování.