Život s úsměvem


Přístup Nejvyššího správního soudu k pokutám za neočkování dětí se (prozatím) nemění - komentář ROZALIA o.s.

15.02.2014 07:53

Zdravím 
a zasílám odkaz na článek "Přístup Nejvyššího správního soudu k pokutám se (prozatím) nemění" 
V minulých dnech přinesla většina hlavních médií články komentující aktuální soudní verdikt Nejvyššího správního soudu ve věci pokut za
nedodržení povinného očkování u dětí např. zde Týden nebo Novinky.cz 
Články často budí dojem, že rodiče musí děti očkovat proti své vůli, tento výklad není správný. 
Povinnost očkovaní v ČR stále trvá, rodiče při nepodrobení se této povinnosti činí přestupek a mohou být sankcionováni (dostat pokutu),
ale jejich dítě „násilně“ naočkováno být nemůže.  

Z médií se na první pohled může zdát, že jde o převratné  soudní rozhodnutí, je to spíš odraz setrvalého stavu a přístupu institucí k povinnému
očkování. 
Jeden z řady neúspěšných, ale i tak důležitých pokusů rodičů, rozporovat nutnost této právní úpravy v ČR. 
V  článku přináší  komentář pracovníci ROZALIA  O.S. k této i k nedávné judikatuře v oblasti očkování. Jeho plné znění naleznete zde



V článku je uveden odkaz i na plné znění textu rozsudku NSS o kasační stížnosti rodičů proti pokutě č.j. 4 As 2/2013- 75 a také na
precizní argumentace použitá dvěma soudci rozšířeného senátu, kteří sice byli v jednom z loňských řízení poměrem 5:2 přehlasováni,
avšak ve svém menšinovém stanovisku, jehož text je dostupný zde uvedli následující argumenty: 
citace:
[5]
 Ve většinovém rozhodnutí je argumentováno rovněž právní jistotou jako důležitou
 hodnotou právního státu (bod 26) a potřebou, aby sedmý senát vyjádřil důležité důvody
 pro změnu dosavadní judikatury. Domníváme se, že rozhodnutí rozšířeného senátu o povinném
 očkování ze dne 3. 4. 2012 nevyjadřuje dlouhodobou stabilitu, jedná se o setrvalou judikaturu
 po dobu jednoho roku čítající asi tři rozsudky Nejvyššího správního soudu. 

Citované rozhodnutí
 v posuzované věci pak bylo přijato nejtěsnější možnou většinou. Případný obrat judikatury
 by tedy nebyl zásadním zásahem do právní jistoty .
 [9]
 Jsme tudíž přesvědčeni, že za stávající právní úpravy, kdy je rozsah zásahu do tělesné integrity stanoven pouze podzákonným předpisem,
není možno přistoupit k žádnému veřejnoprávnímu sankcionování osob, které sebe nebo své děti nepodrobí očkování, neboť
 jde o zásah do nedotknutelnosti jejich osoby a do jejich soukromého a rodinného života (čl. 10
 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), který je neúčinný, neboť není proveden v souladu
 s ústavním pořádkem, tedy formou zákona . Nejvyšší správní soud měl v posuzovaném případě
 postupovat podle čl. 95 odst. 1 Ústavy a vyhlášku jako protiústavní neaplikovat, případně podle
 čl. 95 odst. 2 Ústavy předložit neústavní zákonné zmocnění uvedené v § 46 odst. 1
 zákona o ochraně veřejného zdraví Ústavnímu soudu . 

V této souvislosti je možno
 upozornit i na judikaturu slovenského Ústavního soudu, který ve svém nálezu
 sp. zn. Pl. ÚS 8/94 obdobnou situaci, kdy vyhláška upravila podmínky povinného očkování,
 shledal neústavní proto, že „splnomocnenie v zákone pre vydanie všeobecne záväzného právneho predpisu,
 ktorým by boli upravené ďalšie podmienky dotýkajúce sa medzí ústavou zaručených práv, nie je ústavou dovolené.
 Preto všeobecne záväzný právny predpis vydaný na základe takéhoto splnomocňovacieho ustanovenia zákona
 by nebol vydaný v súlade s ústavou.“
[10] 

Domníváme se navíc, že dokonce i v případě, že by byly veškeré náležitosti povinného
 očkování dětí stanoveny zákonem, zákonodárce by měl pečlivě testovat rozsah takového zásahu
 a soudy by měly pečlivě a konkrétně kontrolovat proporcionalitu tohoto zásahu a měřit zásah
 do popsaných práv s veřejným zájmem . Rozsah uvedené povinnosti a míra zásahu do práv
 z důvodu veřejného zájmu je dle našeho názoru jednoznačně otázkou demokratické deliberace,
 která nemůže proběhnout jinde než v parlamentu. Srozumitelné pravidlo – kdy, proti jaké nemoci
 a v jakém rozsahu musí jednotlivec sebe a své děti podrobit nedobrovolnému zásahu do tělesné
 integrity pod finanční sankcí ze strany státu – musí být stanoveno zákonem. I v takovém případě
 však lze určit pouze nemoc, proti níž musí být osoba očkována, nikoli typ vakciny, která k tomu
 musí být použita. Vyhláškou předepsané očkování haxavalentní očkovací látkou (§ 4 odst. 1
 vyhlášky č. 537/2006 Sb.) by tedy při této interpretaci pravděpodobně neobstálo v testu
 ústavnosti, i kdyby bylo stanoveno formou zákona .   

 

O tom, že tento postup může být v budoucnu opravdu realizován, hovoří i odstavec samotného většinového rozhodnutí:

[28.] Tím není jednotlivým senátům Nejvyššího správního soudu upřeno ani oprávnění

vyplývající přímo z čl. 95 odst. 2 Ústavy, aby v případě, že bude některý z nich v konkrétní věci,

kde má být použit § 46 zákona o veřejné ochraně zdraví, a to případně i ve spojení s § 29 odst. 1

písm. f) zákona o přestupcích, přesvědčen o protiústavnosti těchto ustanovení, předložil tuto

věc Ústavnímu soudu s návrhem na jejich zrušení. Takovému postupu právní názor vyjádřený

v v usnesení rozšířeného senátu ze dne 3. 4. 2012, č. j. 8 As 6/2011 – 120, nebrání, neboť

případné předložení věci Ústavnímu soudu nemůže být v souvislosti s § 17 odst. 1 s. ř. s.

považováno za konečné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o dané věci, navíc nemusí

mít vůbec podobu rozhodnutí, neboť standardní formou je návrh na zrušení zákona nebo jeho

ustanovení ve smyslu § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu spojený toliko

s usnesením o přerušení řízení podle § 48 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

 

Doufejme proto, že rok 2014 přinese pozitivnější rozhodnutí ve výše uvedeném duchu. V současné době se tak rodiče mohou odkázat zejména

na nález Ústavního soudu zn. III. ÚS 449/06 z února 2011, podle kterého by pokutování nemělo hrozit rodičům, pro které je očkování jejich dětí v

rozporu s jejich vírou nebo náboženským přesvědčením a kteří tento rozpor dokáží před správními orgány a soudy přesvědčivě obhájit. Rodičům,

v jejichž případě před necelým měsícem NSS rozhodl, se nicméně tento argument uplatnit nepodařilo.

 

Je nutno též dodat, od že praxe udělování pokut se výrazně upustilo.

Autoři komentáře za ROZALIO o.s. Marek Řehořek, Martina Suchánková

Těším se na další spolupráci.

VŠE NEJLEPŠÍ VŠEM !

přeje Ruda Vondřich

http://rozkvet.cz

Přeposlal pro informaci Ing. Zdeněk Jermář.

 
Více zde

Shrnuti_analyzy.pdf (267161)

—————

Zpět